Růže, jak překrásné to kvítí, mi oči otevřela,
v noci, která jako málo kdy, je plná hvězd.
Noc měsícem jasná, za níž je atmosféra vřelá
lapené, skrytá v ní jest.
Noc kdy obloha je mnoho hvězdná
a růže při ní voní prudce,
ne růže, to ty, ty jsi tak líbezná,
kol krku ti dávám ruce.
Tak řekni, na co tu ještě čekáš,
krásná dívko s duší, srdcem a tělem,
jež neznámou prochvěla touhou a žalem.
Tak prosím, tu mou iluzi mi nekaž.
Nezřel jsem tě, však tušil jen,
neposlouchal jsem, jen sluchem cítil,
nedíval se, jen zrakem lehce pohlédl a na tebe svítil.
Právě toto končí, když probouzí se den.
v noci, která jako málo kdy, je plná hvězd.
Noc měsícem jasná, za níž je atmosféra vřelá
lapené, skrytá v ní jest.
Noc kdy obloha je mnoho hvězdná
a růže při ní voní prudce,
ne růže, to ty, ty jsi tak líbezná,
kol krku ti dávám ruce.
Tak řekni, na co tu ještě čekáš,
krásná dívko s duší, srdcem a tělem,
jež neznámou prochvěla touhou a žalem.
Tak prosím, tu mou iluzi mi nekaž.
Nezřel jsem tě, však tušil jen,
neposlouchal jsem, jen sluchem cítil,
nedíval se, jen zrakem lehce pohlédl a na tebe svítil.
Právě toto končí, když probouzí se den.