Jsou krásné,
chvíle kdy pomalu nastává noc.
To slunce u nás pozvolna zhasne
a ten okamžik líbí se mi moc.
Čas, kdy obloha je beze hvězd
a jasně svítí pouze města.
Ten okamžik z jiným nedá se splést,
neboť nám dává jasná gesta.
Říká, že pomalu končí dnešní den
a zítra přijde nový.
V noci zdát se bude krásný sen,
jež by mohl býti lehce sametový.
Sen o lásce, kterou potřebujeme k žití.
Té, jež bývá opětována zas.
Lásce, která v našem smutném bytí,
rozzáří jakýkoli chmurný čas.
Ale stejně jako sen, konec má
i láska od jara kvetoucí.
Vždy bylas pro mne jediná,
skutečná a živoucí.