Advent, řekneme-li tohle slůvko pouhé,
vybaví se nám, to kouzlo vánočního času.
To slovo není příliš dlouhé,
ani doba, po kterou trvá jen.
Vyprávění pohádek, z dědečkova hlasu
zde musí na sto procent být.
A jak pomalu ubíhá den
za dnem, se beze sporu blíží
večeře u štědrovečerního stolu.
Budou to první vánoce bez mé babičky,
kterou měl jsem tolik rád.
Povídali jsme si, ve stoje v parku, u jedné lavičky
ona byla spíše můj kamarád.
K večeři bude salát a kapr smažený,
kterého dovezli z Třeboňska.
Rybí polévka a jikry pražený,
doufám jen, že nebudou od loňska.
Stromek rozzáří se v přítmí naší kuchyně,
a očí plné nadšení mé dcerky,
zhasnou po dárku od tchyně.
Dostala oříšek, jak pro veverky!
Důležité ovšem není,
co nalezneme pod stromečkem stojícím u stolu.
Vždyť jediné a pravé znění
Vánoc, je to, že je můžeme trávit všichni pospolu.
Advent není pouhým slovem bez obsahu. I krátké věci mají čím překvapit, co nabídnout. Někdy méně je více. Jde o to zda umí překvapit.