close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Strach uvnitř nás

18. února 2015 v 9:40 | Travexpetr |  Z mého života
Je pravda, že snad každý z nás se něčeho bojí. Ať už podvědomě nebo vědomě. Bojíme se o práci, abychom o ni nepřišli a mohli uživit rodinu. Bojíme se o své blízké a v neposlední řadě o sebe samé. Je samozřejmě strašná spousta dalších věcí kterých se lze bát a kterých se samozřejmě i někteří z nás bojí.
Je těžké posoudit, jestli má smysl některé tyto obavy, či strach, řešit nebo ne. Každý z nás jsme jiný a máme tudíž i jiné myšlenkové pochody, které se ale samozřejmě i v některých případech mohou shodovat a leckdy se i shodují. Jsme lidé, a jako takoví, jsme si trochu podobní a to platí ve všech oblastech bytí a to i co se týče strachu.
Já například se nejvíce vědomě bojím toho, že někdo ublíží mé rodině, či známým a já jim nebudu moci nijak pomoct. Největší strach mám ale z toho, že jednou udělám něco, čím strašně ublížím lidem, které mám rád a nebudu to moci napravit. Tak to jsou mé vědomé obavy. Mezi podvědomé patří třeba strach ze smrti, nebo s toho že nebudu moci fungovat a dělat vše jak do teď. No a v neposlední řadě je někde v hloubi mého podvědomí i strach o zaměstnání. Je sice pravda, že kdykoli jsem potřeboval udělat změny v životě, u kterých mne provázeli obavy a strach, se nakonec ukázalo že byly neopodstatněné a zbytečné.
Víte, každý z nás máme v sobě notnou dávku strachu, ale je potřeba s tím bojovat. Není hrdina ten, který řekne že nemá z ničeho strach. Hrdina je jen ten, který svůj strach přizná a je ochoten s ním bojovat.
Proto, přiznejte si své obavy a bojujte, neb bez boje není výhry, a prohrávají jen suveréni, kteří si myslí že mají vše v kapse.
 

lék na všechnu bolest

13. února 2015 v 3:57 | Travexpetr |  Z mého života
Lék na všechnu bolest

Dobré téma. Podle mne je to úplně jasné a vůbec bych to nerozvéděl, neb výsledek bude v kontextu vždy stejný.
To, co je lékem na vše, je smích. A je jen na nás jak a kdy ho použijem.

Psát a psát!

12. června 2014 v 11:52 | Travexpetr |  Z mého života

Mockrát jsem psal nějaké holce dopis, či báseň. Je to už hodně dlouho, ale bylo to
v době, jak já říkám, listovní. Psal jsem to na papír či jiné materiály k tomu vhodné. Posílal
jsem dopisy a pohlednice.
V dnešní době, se moc dopisy, či pohlednice nepěstují. Dnes, když je člověk někde
na dovolené a chce poslat někomu poslat pozdrav, tak k tomu zvolí sms nebo email.
Je to forma psaní a vyjádření něčeho co zrovna chceme říci. Pokrok v technologii a
je to rychlejší a ve většině případů i levnější. Ale něco tomu chybí.
Ano, chybí tomu ta osobitost a to kouzlo, které vkládáme do každé věty, slova či
slabiky. Když něco čteme v dopise čí nějakém vzkazu tak je to výraznější a lepší
(kvůli tomu papíru a zanechání osobnosti v ručně psaném textu). Dokonce i kniha se čte lépe,
než text psaný v počítači.
Tak že "píšu ti" ano, ale v dopise či obdobně, ale ne v sms nebo emailu!
 


Zvláštní pocit

5. června 2014 v 11:04 | Travexpetr |  Z mého života
Víte, každý z nás zažíváme chvíli, kdy máme divné tušení. Třeba když se zamilujeme a po čase nás partner od sebe trochu odhání, nebo s námi už netráví tolik času (platí i v manželství a dlouhodobém soužití). To nám pak hlavou projíždí tolik otázek proč, že vymýšlíme ty nejhorší varianty a s těch pak máme zlé tušení. Může se to ovšem týkat i práce. Máte nadřízeného a ten vám rozdá nějaké úkoly a chce aby byly dnes splněny. Vy si je nenapíšete a pak na konci směny přemýšlíte nad tím, jestli jste všechno splnily. Řeknete si, že ano a pak odejdete domů. Celou dobu vám to ale dloubá v hlavě a musíte na to myslet. Dokonce i druhý den, když jdete do práce se vám to vrátí. Většinou se ale ukáže, že ten špatný pocit byl neoprávněný. Ovšem i jen tak, z ničeho nic, se může stát to, že na vás přijde jakási úzkost. Takový strach z něčeho, ale nevíte z čeho. Snad že se někomu blízkému něco stane, či když pojedu domů v určitou dobu, stane se něco mne atd. Nevíme proč, ale máme ho. Je těžké popsat ten samotný pocit a jeho příčiny.
Prostě je tu, pak najednou není a zase bude.

Fantazie

27. února 2014 v 22:25 | Travexpetr |  Z mého života
Fantazie je přání.

Fantazie je touha.

Fantazie je sen.

Bez fantazie nelze žít. Život postrádá smysl, když po ničem netoužíme a nic si nepředstavujeme.

Každý z nás má v sobě kousek fantazie. Kdyby neměl, tak by tu nebyl. Nemít fantazii, znamená

zemřít. Takový je život. Kdo sní je naplněn a má proč žít. Kdo ne, tak vlastně pomalu umírá.

Dnešní svět

3. února 2014 v 23:45 | Travexpetr |  Z mého života
Kolikráte už jsem se sám sebe ptal, co se to s námi (společností) děje. Já, když jsem byl mladší asi tak o dvacet let, tak jsem hrával fotbal, s kamarády jsme pořád někde běhali a trávili čas mimo domov. Před domem na ulici jsme hráli na schovávanou, nebo jsme jen tak běhali kolem bloku. Nikomu se nechtělo domů a raději jsme si spolu hráli. Dnes, si děti také hrají, ale doma na počítači a komunikují spolu spíše pře skype a sociální sítě.

Nebo třeba jen týrání děti! Co to vlastně je? Když jsem ve škole zlobil, tak mně pan učitel napomenul pohlavkem a hned jsem věděl, že to nemám dělat. Doma jsem pochopitelně nic říci nesměl, jinak bych dostal ještě od táty. Dnes se bojíme dát pohlavek vlastnímu dítěti, aby nás někdo neudal za týrání. Je to špatně. Co s těch dětí pak roste. Samý kriminálník. Oni vědí, že si mohou dovolit všechno a že jim nikdo nic neudělá.

Práce! Dnes je jí málo a téměř se o ni pereme. A když ji dostaneme, tak nás v ní jen využívají. Mnohdy máme smlouvu na dobu určitou. Plat jiný na papíře a jiný v dlani a tím nás mají zaměstnavatelé v hrsti. Je to nešvar, který umožnila jedna nejmenovaná vládnoucí strana přitakávajíc právě podnikatelům. Před čtvrt stoletím měl práci každý, i ten kdo nechtěl.

Kouknu-li se za sebe mám úsměv ve tváři a při pohledu dopředu, se mi chce brečet. Nevidím před námi žádné světlo. Je tam pustá tma. Žádná vidina lepších zítřků! Jen ještě horší svět plný vykořisťování, nenávisti, zločinu a pohrdáním lidí, kteří mají menší finanční příjmy. Zkrátka a dobře, dnešní svět se mi vůbec nelíbí.

ale jedno si opakuji neustále dokola.: "Může být i hůře." A to nás taky jednou čeká.

Zima

30. ledna 2014 v 22:07 | Travexpetr |  Z mého života
Pro každého z nás znamená zima něco jiného. Někdo ji má rád a druhý zase ne. Jsou i tací, kterým sice nevadí ale rozhodně ji nevyhledávají. Já osobně mám zimu docela rád. Je totiž spousta krásných věcí, které se k ní váží. Zima je pro mne období, ve kterém chodím s přáteli do haly na fotbal. Taktéž chodím každý rok v lednu na šestadvaceti kilometrový tříkrálový výlet. Je to prostě období ke kterému mám hodně blízko, neboť jím procházím se spoustou přátel a známých lidí. Navíc v zimě se narodila i má dcera. Je sice pravda, že je chladno a není to moc příjemné. Ale důležitější je, že jsou se mnou při tom lidé, se kterými chci být. To mi pak pomůže nevnímat chlad a dává mi to hřejivý pocit.

Láska

22. ledna 2014 v 23:59 | Travexpetr |  Z mého života
Tento týden je téma láska. Já si úplně přesně vzpomínám na svou první lásku. Ale musím se zeptat, znamená první láska totéž jako láska samotná. Můžeme slovem láska, vyjádřit to, co znamenala pro nás první láska a co jsme při ni cítili? Nebo snad to, co znamenala druhá láska, či třetí? Je spoustu otázek a ještě více odpovědí.
Měl jsem tenkrát 17 let a v ten čas, jsem poznal jednu slečnu. No, přesněji řečeno, znal jsem ji už dva roky, ale jako spolužačku. Od jistého okamžiku, jsem k ní začal cítit něco víc. Nemohl jsem tenkrát pojmenovat, co přesně jsem cítil. Dokonce ani dnes nemohu slovy popsat a do písmene vylíčit, co je to, to co opravdu cítím. Nikdy, od té doby co ji znám, až do chvíle asi před měsícem, jsem ji neřekl co k ni cítím. Jmenuje se Marta a já vím, že ji miluji. Dokonce i dnes, kdy mám manželku a dítě, říkám, že ji miluji. Miluji ale i svou manželku a miluji i jinou ženu. Je tohle opravdu láska.
Co opravdu znamená milovat? Znamená slovo milovat totéž co láska? Říci o někom a někomu že ho miluji je strašně jednoduché. Nic to neznamená. Jediná láska a světlo mého života je moje dítě. Jedině ji miluji a udělám pro ni všechno. Je jediná na světě, kvůli které bych se vzdal i svého života aby její pokračoval. Tohle by ale udělal každý rodič. A podle mne, je tohle láska, ta pravá a čistá láska. Obětování se pro druhého.

Vyrovná se muži žena a ženě muž?

11. prosince 2013 v 14:11 | Travexpetr |  Básně
Kterak ty víš ženo,
získáš-li muže svého,
ale dávej pozor, aby tebou nebylo opovrženo
z rozumu muže příliš mladého.

Aneb, co ty muži víš,
získáš li ženu svou.
Vždyť nevíš, jestli otrávené jídlo jíš,
život s ní není hrou.

Žena svého vlastního těla nemá v moci,
ale jak muž, jak ten je na tom?
Žena, jen někdy málo ve dne, natož v noci,
muž, jenž je hrdý na rozbitý atom.

Též podobně i muž těla svého nemá v moci,
ale žena je na tom jak?
Muž naopak jako žena, hodně ve dne, málo v noci,
vždyť každý máme jiného pohlaví a síly znak.

Poslední báseň

9. prosince 2013 v 0:01 | Travexpetr |  Básně
Z mé cigarety stoupá dým,
už nemá tu skvělou chuť.
Je totiž poslední a já to vím,
říkám si vzbuď se sakra vzbuď.

A zanech snění toho,
nebylo snad fantazie dost?
Je to na mne mnoho
znát, že žiji pro radost.

Totiž, já pro tebe chci žít,
s tebou jen se vídat
a o nás začít snít,
pokaždé když začnu snídat.

Tak vidíš, sním už zase jen
jako kluk o lásce.
Tohle prožívala by jsi se mnou každý den
jako můj vzácný vládce.

Jen s tebou být, měl bych sny jiné,
držet tě za ruku a spolu jít.
Ten kdo nemiluje, ať zhyne.
Hlavně, když můžeme každý někoho mít.

Když tu takhle sám sedím
a myslím na tebe jen,
do prázdna zas hledím
jako každý den.

Kam dál